Startujeme volební seriál Rok změny. Dnešní otázka: Máme zachraňovat důchody pro příští generace, anebo za každou cenu zajistit, že budou současní důchodci důstojně žít?
Článek
„Penzijní systém samozřejmě dojede, dřív nebo později. Moje děti nebudou dostávat důchod, z čeho by to proboha bylo?“ Tak předpověděl Ivan Pilný, když byl ještě v roce 2017 ministrem financí za hnutí ANO.
Současná ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová naopak jakékoli obavy odmítá: „Nikoho nezajímá, co bude někdy v roce 2070. Důchody jsou nízké a měly by se zvyšovat,“ doporučuje.
Ministryně a exministr svými výroky nalajnovali hřiště.
Zachraňovat přece jen důchodový systém pro příští generace? Nebo naopak nehledět na náklady, jen když budou současní důchodci důstojně žít?
Nic nefungovalo v několika posledních letech lépe než penzijní systém. Průměrná penze dvakrát po sobě vyrostla o tisíc korun, zároveň systém každoročně vyráběl tučné přebytky ve výši 20 miliard korun.
Nebylo divu, že premiér Andrej Babiš vsadil svou popularitu na rozdávání dárků penzistům. Zvýšení základní sazby důchodu pro každého na deset procent průměrné mzdy, průběžné vylepšování pravidel, podle kterých se počítala poměrná část důchodu, mimořádné valorizace a příplatky – tohle všechno si mohlo Babišovo ANO i s koaličními partnery z ČSSD dovolit, protože systém produkoval neustálé přebytky.
Tato zkušenost byla podnětem pro optimistickou vizi ministryně Maláčové, která doporučila zapomenout na veškerou opatrnost. Minimální důchod 10 tisíc korun, příplatky ženám za výchovu dětí, zkrácení povinnosti platit pojistné. Na takové výkony možná tuzemský důchodový systém nemá, potřebné peníze se však seženou jinde.
Mezitím však koronavirová krize vyrobila v penzijním systému schodek 40 miliard. Tím se připomnělo chmurné proroctví ministra Pilného, že stárnutí populace postupně zvýší nároky na systém, do kterého bude platit stále méně lidí.
Dnes možná starobní důchody stojí Česko 7,5 procenta ekonomického výkonu, do čtyřicet let to však bude přes 12 procent, i když se už penzistům nebude přihazovat, vypočetla Národní rozpočtová rada Evy Zamrazilové. V tom není problém, tvrdí ministryně Maláčová, v zemích, jako jsou Itálie, Řecko, Francie a Rakousko, platí za starobní důchody 12 procent již dnes.
Konflikt ministryně a rozpočtové rady má společný jmenovatel, kterým je nutnost reformy. Tato reforma bude podle rozpočtové rady „kombinací několika opatření“: zvýšení věku odchodu do důchodu, méně příznivý výpočet penze, zvýšení sazeb pojistného, dorovnání příjmů systému z majetkové daně nebo zavedení daně ze samotných penzí.
Od politických stran se ve volbách očekává, že ve svých programech kousnou právě do tohoto kyselého jablka. „Čím později bude tato reforma provedena, tím budou výše zmíněné změny výraznější,“ varuje Eva Zamrazilová.
Aktuálně strany nic nenutí, aby v časech stárnutí investovaly do stability systému. Pravda, průměrný věk dožití se v Česku zvýšil, ovšem počet starobních důchodců se drží už šestým rokem na úrovni 2,4 milionu.
Před zvýšením nároků systém dosud chrání tzv. „malá reforma“ z roku 2011, podle níž se věk odchodu do penze každoročně zvyšuje o pár měsíců. V roce 2030 sice ochrana končí, přesto ještě až do roku 2035 budou důchodového věku dosahovat relativně slabé populační ročníky z šedesátých let minulého století.
V roce 2040 ovšem počet nových důchodců vyroste až k hranici 200 tisíc ročně, protože na penzi budou mít nárok děti populačního boomu, který rozjeli modelem dětských přídavků první tajemníci KSČ Alexander Dubček a Gustáv Husák.
Je možné vést platonické řeči o reformě, ale dostatečně cynický politik ji může odkládat ještě patnáct let.
Tato úvaha ovšem platí jen do chvíle, než začnou důchody jako volební téma chápat zmíněné Husákovy děti. Shodou okolností jsou dnes největší skupinou voličů a mohou od politiků žádat záruky, že se nenaplní proroctví ministra Pilného.
Vyhlídka, že za peníze dnes odvedené do systému zítra nic nedostanu, se přitom částečně už naplnila.
Průměrný Čech dostal loni za svou práci skoro 33 tisíc korun hrubého měsíčně. Pokud také během čtyřiceti let své kariéry bral průměrnou, přesněji řečeno mediánovou mzdu, stát mu letos vyměří penzi 15 600 korun měsíčně. Jako průměrný muž bude žít dalších šestnáct let a dostane zpátky 69 procent toho, co státu odvedl.
Stejný výpočet je výhodnější pro ženy, které sice vydělávají méně, zato se déle dožijí. Průměrná žena, která má dvě děti a odpracuje čtyřicet let, dostane od státu zpátky 97 procent. Jinými slovy: průměrný muž tratí na své účasti v důchodovém systému při současné cenové úrovni milion a 350 tisíc korun, ztrátu utrpí také většina žen. Výpočty se netýkají té pětiny občanů, která se penzijního věku nedožije.
Jak zařídíte, aby lidé, kterým je dnes mezi třiceti a padesáti, dostali ve svých důchodech co nejvíce z peněz, které odvedli do penzijního systému? Tak zní už úplně konkrétní otázka pro nadcházející volby. Podotázkou může být, jestli za tím účelem zavádět nové daně.
